Červenec 2010

Freitod

5. července 2010 v 0:36 | Olinka |  Právě poslouchám
Přes článek na musicserver.cz jsem se dostala k těžce poslouchatelnému rádiu aus Zürich (vyslovuj [cyriš] :-)), kde kromě neurážlivého mainstream rocku semtam zahrají i nějakou tu německou grupu (ahoj, Die Toten Hosen a Die Ärzte!). A co se stalo nestalo, uslyšela jsem i písničku Abwährt od "pozitivně" laděné partičky Freitod. I zalíbila se mi, proto jsem si opatřila celé album...

Za á singl je pochopitelně to nejměkčí ze všeho, přesto se divím, že ho jinak poměrně populárně laděné rádio zahrálo. Za bé, po poslechu máte opravdu chuť si to tak jít hodit (samozřejmě záměr). Za cé, chlapci jsou geniální.

Na první poslech zřetelně připomenou Burzum, v některých písních i Mayhem z alba De Mysteriis Dom Sathanas, ale jsou o něco melodičtější... Ráda bych se vyjádřila k textům, jenže, jak by řekli black metalu nesnášenlivé povahy, v tom blití nelze rozeznat jakýkoli jazyk:-)) (ba ne, rozluštila jsem mimo jiné "Ich möchte" a "Hoffnunglos" na konci stejnojmenné písničky). Ony ale názvy mluví za sebe: již zmíněná Hoffnunglos, Eine endlose Niederlage, Diese Narbe... a kupodivu německy též zpívaná Pure Manipulation:-)

Není to samozřejmě hudba pro každého, na své si rozhodně přijdou sebevrahové a příznivci black metalu, protože album Nebel der Erinnerungen je velmi kvalitní německou (!) nahrávkou z žánru. Nejen Norové umí! Na druhou stranu musím uznat, že vliv Burzum je leckdy slyšet až příliš. Ale jelikož Varga Vikernese už propustili, můžeme čekat příliv jeho nové tvorby a třeba se s Freitod nebude až tak podobat.

Pro nezasvěcené: Varg Vikernes = Burzum a smutnou shodou okolností, která zasadila ránu skandinávskému black metalu, zavraždil (prý?) zpěváka kolegů Mayhem Euronymouse.

Co dodat? Mráz mi běhá po zádech. A hodně si to užívám.

Quentin Tarantino - Inglourious Basterds

1. července 2010 v 1:52 | Olinka |  Filmy a seriály
Po očekávaně nevydařené zkoušce z fyzikální chemie, několika týdnech s pofidérním spánkem a zhoubným stravovacím režimem, před ještě tak vzdálenou zkouškou z patobiochemie... jsem se potřebovala zrelaxovat. A volba padla na nejnovější film Quentina Tarantina. Ne, ještě jsem Nezbedné bastardy (jak jim familierně přezdívám) neviděla. Do dnešního dne. A zanechalo to ve mně takový dojem, že se po hódně dlouhé době mám potřebu vypsat na blog.

Čím začít... Možná mou celkovou Tarantinovskou filmografií. Kdysi (ale to muselo být mega dávno, jelikož si z toho nic nepamatuju) jsem viděla Pulp Fiction. Později na gymplu i Killa Billa (nemůžu si pomoct a vždycky to skloňuju:-). Můj pocit - blbost, moc krve, pěkná Uma. Kamarádi mi pak vysvětlovali, že v tom musím vidět tu nadsázku. Ale tehdá jsem na to zřejmě byla moc mladá a nezkušená.

A pak TO přišlo, ani nevím jak - trošku jsem vyrostla a zmoudřela, viděla KB (tentokrát oba díly) a velmi se pobavila. I když dvojka je dlouhá, moc moc dlouhá. Ale zase ta nádherná scéna s rozšlápnutým okem... Za tu to stojí.

Pokračovalo to Pulp Fiction, pak jsem brečela smíchy u Rodriguezového From Dusk Till Dawn, čímž se naprosto vypiloval můj smysl pro zvrácený, morbidní, násilnický a živočišný humor. Four Rooms nasadily solidní korunu a konečně Reservoir Dogs už jsem si užívala jako dlouho nic jiného. Tima Rotha jsem si zamilovala už jeho rolí hotelového poslíčka a tady jako Mr. Orange jen dokázal, že Tarantino z něj umí vyždímat maximum.

A dál? Ještě jsem sjela Rodriguezovo Desperado (a smíchy řvala do peřiny v hluboké noci) a čekala na příležitost Nezbedných bastardů. A ta přišla dnes a já doteď nemůžu uvěřit tomu, co jsem viděla.

Hrozně nerada prozrazuji pointu filmu, takže vypíchnu jen nejdůležitější okamžiky a vjemy.

1. Už v úvodní kapitole mi běhal mráz po zádech. Dost už mě nudí klasika nejen filmových příběhů, jakýsi úvod, představení hlavních postav a pak se to teprv začne rozjíždět. Tarantino je mistr v naprostém odbourání tohoto jevu.

2. Herci. Ať už se to týče Brada Pitta, který dokázal, že není žádná hollywoodská hvězdička, křehké Mélanie Laurent jako pronásledované židovské Francouzky, drtivě okouzlující Diane Kruger v roli zrádcovské německé herečky a nebo úplně, ale úplně geniálního Christopha Waltze, šíleného a brilantně inteligentního gestapáka. Musím říct, že jsem se do něj totálně zamilovala. Přestože hrál veskrze zápornou postavu. Jeho šarm je neuvěřitelný.
A hlavně nezapomenout zmínit Gedeona Burkharda (milovníci vlčáků jistě chápou:-) a hlavně Tila Schweigera, který je jako nácky vraždící psychopat ještě víc sexy, než je u něj zvykem a při snad nejfamóznější scéně při schůzce v hospodě mi stačí jen pozorovat jeho rajcující vražedné pohledy:-))

3. Jazyk vyzdvihovali již mnozí recenzenti a já se musím přidat, protože jsem na to velmi citlivá. Kolikrát v amerických filmech z WW2 můžete být rádi, když zaslechnete od Němců nějaké "raus!" nebo "die Hände auf!". Tady mluví Francouz francouzsky, Brit anglicky, Němec německy a Ch. Waltz aka gestapák Landa i brilantně italsky. Němčina je opravdu krásná (mám na ten jazyk úchylku), ale přiznávám, že jemné nuance přízvuku bych bez upozornění ani nepoznala. Věřím ale, že u rodilých Němců by tato stránka filmu obstála na jedničku.

4. Není to Tarantino. Ano, nadsázkou, brutálními scénami, mistrnými dialogy je. Ale celkově není. Zvolil nesmírně vážné téma a zpracoval ho po svém. Karikoval, přeháněl, narážel. Ale ve srovnání s jeho jinými filmy... to má neuvěřitelnou hloubku. Možná proto, že vycházel z historie, kterou úplně změnil - a já na konci brečela, protože jsem ho srovnala se skutečností. A Tarantino svým filmem poukazuje na to, jak byla... hrůzná.

5. Stopáž. Normálně už ke dvěma hodinám filmu lezu po zdi. Teď jsem civěla s otevřenou papulou, prožívala každý okamžik, v mimořádně vypjatých scénách i několik minut nedýchala a po skončení jsem ani nechtěla věřit, že to trvalo přes 2,5 hodiny. Film valí jak blázen, byť většinu tvoří dialogy. Neuvěřitelné!

A tím zřejmě končím výčet největších kladů a nedá mi nezmínit dva malé zápory.
První, trochu větší - malý prostor nacisty likvidující komanda. Původně měl být film jen o něm a ustoupilo dost do pozadí. Chtěla bych se na něj dívat více a déle!
Druhý, celkem nepodstatný - všechny filmové narážky nemá standartní konzument šanci pochopit. Ale podle mě si je tam Quentin beztak dává jen pro své ukájení. Naštěstí to vůbec nebrání pochopení děje:-)

EDIT (ráno): nakonec asi největší výtka, na kterou jsem ve včerejší  euforii zapomněla, ale není to neřest jen tohoto filmu, ba bych řekla, že většina reálných žen by takto reagovala. Když už na někoho střílím, tak proto, že ho zastřelit chci, zvláště když se jedná o vojáka. Budu do něj pálit tak dlouho, dokud nebude děravý jak řešeto! Dokud nebudu mít 100% jistotu, že už ho nezachrání ani všichni svatí. A hlavně žádný soucit s nepřítelem! Moc škaredě se na to doplácí...

Celkové hodnocení: ještě o trochu víc než 100%. Bez prdele.