34. letní filmová škola Uherské Hradiště

8. srpna 2008 v 21:13 | Olu |  Filmy a seriály
Na rozdíl od jiných, kteří si zoufali, jakže bude filmovka vypadat bez Králíka (její dlouholetý, nyní již bývalý, ředitel), mojí největší starostí bylo, zdali desetidenní filmový zápřah přežiju alespoň v ucházející psychické, potažmo i fyzické kondici. I když jsem si některé dny po 5 hodinách strávených v kině připadala jak fakír na rozpálených hřebících, zdaleka to nebylo tak strašné, jak jsem se obávala. Tudíž - po šťastném návratu domů - mi zbývá jen, abych všechny své dojmy zaznamenala dříve, než se stačí vykouřit z mé sklerotické hlavy.

Systém akreditace byl udělán velmi dobře, alespoň pro nás, kteří jsme vše potřebné zaplatili předem a přijeli včas, tudíž jediným naším úkolem bylo vyzvednout si identifikační kartičky, což bylo otázkou momentíčku. Bezvadné.

Co už bylo horší a poznali jsme to na vlastní kůži, že vzhledem k počtu návštěvníků (až 4 500 filmuchtivých) jsme se na některé filmy vůbec nedostali a na jiné jsme po téhle zkušenosti pro jistotu čekali už hodinu předem. K beznadějným kouskům patřily hlavně novinky - Bathory od Jakubiska, Zelenkovi Karamazovi, Helmerův Absurdistán…

Dalším mínusem, jak mně jako nováčkovi sdělili "staří bardi", byl úbytek promítacích míst, což se projevilo i na přeplněnosti sálů. A taky v některých časech byly zároveň promítány třeba jen 2 filmy (zbytek tvořily diskuze, studentské filmy apod), a člověk nemusí moc přemýšlet, aby mu došlo, že dvě kina mají při dobré vůli kapacitu nějakých 300 diváků…

Jinak si ovšem nemůžu stěžovat :-). Jak to tak počítám, dělá to celkem 29 "zářezů do pažby".

Filmy, které jsem viděla, uvádím zařazené do tematických okruhů, nikoli chronologicky.

Film a magie

FÍGLE (Sztuczki, režie Andrzej Jakimowski, Polsko 2007)
Milý film. Hlavním hrdinou je malý chlapec, snažící najít otce, který jeho rodinu kdysi opustil. Děj je plynulý, místy až únavný, vše líčeno s jemným humorem. Výborný relax, ale moc neuchvátí.
MÉDIUM (Medium, režie Jacek Koprowicz, Polsko 1985)
Mé první setkání s Božským Jerzym, jemuž byla svěřená role jednoho z lidí ovládaných oním tajemným médiem. No, jak bych to řekla. Téma a zápletka jsou svým způsobem geniální, ale zpracování bylo nějak divné. Trošku se v tom člověk ztrácel, nějak se to motalo pořád dokola... Asi si to budu muset ještě někdy ujasnit :-)
TVÁŘ (Ansiktet, režie Ingmar Bergman, Švédsko 1958)
Nemůžu si pomoct, ale s odstupem času mi tenhle film přijde v nejlepším slova smyslu srandovní. Což si možná částečně protiřečí s tím, že při scéně, kdy lékaře hlídajícího pitvaného mrtvého pronásledují různé nereálné výjevy jsem se dost bála. V příběhu kouzelníka a jeho ansáblu přijíždějícího na malé město (jednak se zašít před policií, jednak předvést své umění) se skrývá kritika omezeného maloměšťáského myšlení. Zároveň si režisér pohrál s prolínáním reality a magična, takže diváka zmátne natolik, že občas trošku neví, co si o tom má myslet. Konec je na můj vkus trošku moc happyend, ale zase jsem odcházela z kina optimisticky naladěna.
VALÉRIE A TÝDEN DIVŮ (režie Jaromil Jireš, ČSSR 1970)
Wow, tak tomu se říká strašidelná pohádka! V katalogu slibované lesbické hrátky a nekrofilie byly sice pojaty velmi lyricky - no sice - co by člověk čekal od filmu z období normalizace... Žádné brutální nechuťárny ála rádoby akční hollywoodská tvorba, ale nádherně poeticky popsaný příběh. Podle mě tenhle film předčil dobu jak tehdejší, tak i dnešní. Když si ho v hlavě přehrávám, jsem tak plná dojmů, že ze sebe nejsem schopna nic dalšího vymáčknout. Každopádně vřele doporučuju!
PODIVUHODNÝ KOUZELNÍK (režie Zdeněk Kopáč, ČSSR 1965)
Předfilm Valérie... Pocta Vítězslavu Nezvalovi. Pro mě nejstrašidelnější, co jsem na filmovce viděla. Záběry na kolotoč, na klauny... Nesmějte se, já se fakt bála!

Retrospektivy

BRÁNA K NEBESŮM (Gate To Heaven, režie Veit Helmer, Německo 2003)
Jedno ze zklamání festivalu. Indka pracuje v Německu na letišti. Indka se chce stát letuškou. Indka se zamiluje do Rusa. Indka má veliké oči, převeliké. Rus zachraňuje Indce dítě. Sice spadne s letadlem, ale vyvázne bez jediného škrábnutí - stejně jako Inďátko. To měla být parodie, pane Helmer?!

Alejandro Jodorowsky - mystik a guru

FANDO A LIS (Fando y Lis, režie Alejandro Jodorowsky, Mexiko 1968)
Scéna, kdy Lis upapává růžičku, je kouzelná, i když ji vidíte podruhé, ba i potřetí. Scény, kdy Lis poplakává a Fando ji psychicky i fyzicky týrá, mě deptaly. Příběh dvou lidí, kteří jsou oba mimo, ale milují se, protože nemají, koho by jiného milovali. Strašně smutné - což ještě podporuje černobílý film a pustá pouštní a skalnatá krajina. Nezbytné psychovsuvky. Pan Jodorowsky se rozjíždí skvěle.
KRTEK (El Topo, režie Alejandro Jodorowsky, Mexiko 1970)
Páně Jodorowského filmy jsou divné všechny, ale tak pěkně divné. V Krtkovi je ústřední hrdinou pistolník, zmanipulovaný jednou paní (=cuchtou), aby se stal nejlepším pistolníkem pouště - k čemuž musí zabít čtyři další. Znepokojivě legrační snímek, plný (jak je režisérovým zvykem) sexuálních narážek, mystiky, absurdna...
SVATÁ HORA (La montaňa sagrada, režie Alejandro Jodorowsky, Mexiko 1973)
Vzdejte se denních povinností a choutek a povzneste svou duši výše, k osvícení, ke Svaté Hoře...! Poznejte tajemství věčného života! Alchymista si vybral několik vlivných lidí k této nelehké pouti... To prostě MUSÍTE vidět! Podle mého (a s několika lidmi jsem se i shodla) nejlepší Jodorowského film. Genialita sama. Pererzárny nevyjímaje :-P
SVATÁ KREV (Santa Sangre, režie Alejandro Jodorowsky, Mexiko a Itálie 1989)
Kdybych viděla Svatou krev dříve než Svatou horu, považovala bych ji za skvělý film. Bohužel, oproti Hoře je až příliš konkrétní, přehnaná, dohanná do krajností. Nicméně Jodorowského synátor je chlapec jak obrázek, takže jsem se i na tenhle film dívala s radostí ;-).

Julio Medem

MILENCI Z POLÁRNÍHO KRUHU (Los amantes del Círculo Polar, režie Julio Medem, Španělsko a Francie 1998)
Opět nikterak veselá záležitost. Vztah Any a Otta se motá pořád dokola místy, je zdlouhavý, laškuje se tu s minulostí. Retrospektivní střihy jsou efektní, ale na takřka dvouhodinový film to k větší svižnosti nestačí. Nicméně musím pochválit některé velmi vtipné okamžiky, které aspoň trošku narušují vyprávěcí monotónnost. Není to špatný film, ale - jak bych to řekla - chybí tomu "koule".

Jerzy Stuhr: režisér

MILOSTNÉ PŘÍBĚHY (Historie milosne, režie Jerzy Stuhr, Polsko 1997)
A jsme u Božského Jerzyho! Milostné příběhy mě uchvátily asi nejvíc - Jerzy v hlavní čtyřroli byl naprosto nepřekonatelný, okouzlující, jak taky jinak, že? Půlka z jeho hrdinů jsou srabi, kteří se raději vzdají lásky než svých zaběhlých zvyklostí a pracně vytvořených pozic, naopak druhá půlka - v příjemné opozici - je schopna obětovat svůj život pro někoho jiného. Jací tedy ti muži jsou? Asi záleží na tom, kterého si vybereme :-)
PRŮVOD (Korowód, režie Jerzy Stuhr, Polsko 2007)
Jerzyho nejnovější počin, ve kterém si výjimečně zahrál pouze maličkou roli rektora. Hlavní hrdina, vysokoškolák Bartek, je notorický lhář, který si vylepšuje finanční situaci psaním diplomových prací "na zakázku" a sledováním lidí. Přesto budí alepsoň částečné sympatie. Nakonec to s ním dopadne snad i lépe, než by zasloužil. Druhá šance? Nemám nic proti.
SEXMISE (Sexmisja, režie Juliusz Machulski, Polsko 1984)
Dva muži se nechají zamrazit ve prospěch vědy. Ovšem na rozmrazení se nějak zapomene, takže procitnou do světa ovládaného ženami. Scifi omedie plná situačního humoru. Jediné, co mě už trošku lezlo krkem, bylo neustálé opakování, že ženy budoucnosti se rozmnožují partenogenezí - tedy samooplozením. Partenogeneze je vývoj neoplozeného vajíčka, vážení! Jinak palec hore :-)
SEZNAM CIZOLOŽNIC (Spis cudzoloznic, režie Jerzy Stuhr, Polsko 1995)
Skvělý film. Říkali kluci. Stydím se, ale já ho prospala... Tak snad příště, až budu víc fit...
TÝDEN ZE ŽIVOTA MUŽE (Tydzień z zycia mezczyzny, režie Jerzy Stuhr, Polsko 1999)
Znáte to rčení, že "na posraného aj hajzl spadne"? Příběh docela normálního muže, kterému se život zamotává natolik, že z několika maličkostí vzniká katastrofa. Šílená depka. Jerzyho tlumočnice byla tak dojata, že před zahájením pofilmové diskuze jí diváci museli dát chvíli na setření slz. Já nebrečela, ale moc nechybělo.
VELKÉ ZVÍŘE (Duze zwierze, režie Jerzy Stuhr, Polsko 2000)
Komedie o tom, co všechno se přihodí, když vám k brance přijde "bebloud". Zvláště Jerzy v roli manžela je opět svérázný a okouzlující. A nezapomeňte - bebloud je jako koníček!

Magie jako alchymie: Jan Švankmajer

LEKCE FAUST (režie Jan Švankmajer, ČR, Francie a Velká Británie 1994)
Neodolatelný Petr Čepek ve své poslední roli. Švankmajerovy šílenosti v plné polní. Využití dřevěných loutek, plastelínových hlaviček, absurdního humoru a úchyláren na entou. Víte, jak se z čerta stane dřevěná obdoba nafukovací panny? No prostě něco úžasného!
SPIKLENCI SLASTI (režie Jan Švankmajer, ČR, Švýcarsko a Velká Británie 1996)
V tomhle případě jsme byla dost zklamaná. Invence v oblasti "neotřelý autoerotických praktitk" byly sice zajímavé, ale jako jediné téma pro jedenapůlhodinový film to nějak nestačilo.

Možnosti dialogu Izrael/Palestina

BOD STŘETU (Encounter Point, režie Ronit Avni a Julia Bacha, USA 2006)
Izraelce a Palestince lidsky spojuje, že na obou stranách umírají jimi milované osoby. Na tomto základě se setkávají a hledají kompromis. Trošku přehnaný dokument, ve kterém se opakuje to samé furt dokola. Můj první a poslední film z tohoto okruhu...

Hudba a němý film: němé múzy(k)

VOZKA SMRTI (Körkarlen, režie Victor Sjöström, Švédsko 1920)
Sladkobolný příběh, který nepůsobí ani tak strašidelně, jak byl snad původní záměr tvůrců. Nicméně proč si taky jednou nedopřát konec s napraveným hříšníkem? K hudbě Vladimíra Václavka a Miloše Dvořáčka můžu říct, že občas se trošku atmosféricky netrefovali. A taky snad lze dodat oblíbenou hlášku mého dědy: Zpíváš hezky, ale už moc dlouho.

Pavel Kohout (a film)

SVATÁ KLÁRA (Clara Hakedosha, režie Ori Sivan a Ari Folman, Izrael 1996)
Jak pan Kohout osobně sdělil, autoři filmu s ním ani nekonzultovali scénář a předložili až hotový film. Prý se vytočil, ale po shlédnutí neměl co vytknout. Já taky ne. Trošku snová amosféra, banda puberťáckých fracků, vtip a nadsázka. Úžasné!
SEDM ZABITÝCH (režie Pavel Kohout, ČSSR 1965)
Jenčin vyvolený je na vojně, a tak si krátí čas s jinými nápadníky, o které rozhodně nemá nouzi. Koketování však bere opravdu jen jako kratochvíli. Některé situace byly opravdu vtipné, celkově mi ale film až tak úplně nesedl.
TAKOVÁ LÁSKA (režie Jiří Weiss, ČSR 1959)
Dostala mě na celé čáre. Retrospektivní kompozice, všudepřítomná postava soudce, která nutí hlavní hrdiny říct i to, co si původně chtěli nechat jen pro sebe. Smutný příběh s koncem ve stylu řeckých tragédií, který vám bude rvát srdce. Jeden z nejlepších českých filmů, co jsem kdy viděla!

Zvláštní uvedení

KAPELA PŘIJELA (Bikur hatizmoret, režie Eran Korilin, Izrael a Francie 2007)
Když na nějaký film zajdete i podruhé, je to buď proto, že vás zaujal, ale napoprvé jste ho nepochopili (muhehe), nebo vás zaujal natolik, že si ten příjemný zážitek chcete zopakovat. Toto byl druhý případ. Komický a trošku i absurdní příběh egyptské policejní kapely, které je vydána malému izraelskému městečku a jeho obyvatelům napospas. Mmch, kdybyste nevěděli, jak sbalit holku na diskotéce, tak tady se přiučíte :-))
NESAHEJTE NA SEKERU (VÉVODKYNĚ Z LANGEAIS) (Ne touchez pas la hache, režie Jacques Rivette, Francie a Itálie 2007)
U tohoto filmu jsem spala né z únavy, ale z té nekonečné nudy. Milan mi sice vysvětloval, že tak to tehdá chodívalo, ale co na tom, když dnešnímu člověku ty "duchaplné" večírkové konverzace moc neřeknou a 137 minut je táááák strašně moc i pro mnohem zábavnější filmy...

Současný český a slovenský film

VÁCLAV (režie Jiří Vejdělek, ČR 2007)
Ivan Trojan zazářil. V roli duševně postiženého Václava byl tak věrohodný, že potkat ho na ulici, budu se snad i bát. Konec byl na mě sice trošku moc natahovaný, ale i přesto je to velmi dobrý film.
VENKOVSKÝ UČITEL (režie Bohdan Sláma, ČR 2008)
Když milujete jak Slámu, tak i Pavla Lišku, jdete na tenhle film s určitým očekáváním. Přesto však, i kdybych slabostí pro dva výše zmiňované pány netrpěla, musela bych film označit jako špatný. Uměle vyvolané rozepře, nemastná neslaná hlavní postava, natahované co to dá. Aspoň že Marek Daniel to trošku zachránil. Jinak nevýslovné zklamání. (Nevím, který blbec vymyslel, že toto má být nejlepší Slámův film! Pokud Štěstí za Divokýma včelama trošku pokulhávalo, tak Venkovský učitel postrádá jakékoli končetiny!!!)

Panorama filmové kritiky

DALEKÁ CESTA (režie Alfréd Radok, Československo 1949)
Podruhé se za sebe moc a moc stydím. Drtivou většinu jsem prospala. Tak to dopadá, když máte třídu plnou chrápajících monster a zapomenete si špunty do uší. Já se napravím, slibuju...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marcin Marcin | E-mail | Web | 25. června 2012 v 16:47 | Reagovat

no comment:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama