melancholické údobí

24. července 2008 v 23:24 | Olu |  Jen tak
Nevím, jestli je to tím, že je venku už pátý den hnusně a zamračeno a pršivo, půlícími se čtyřměsíčními prázdninami, mou prazvláštní povahou, která střídá chvíle nechutného optimismu s melancholickými rozpoložením až přechodnými stavy hluboké deprese...Je mi nějak divně, ale podotýkám, HEZKY divně.
Chybí mi hraní s kapelou, která je teďka ve fázi těžko zvrátitelné hibernace. Chybí mi chvíle klidu. Mé pesimističtější já by si s chutí s Johnym Rottenem zařvalo no future a myslelo by to velmi upřímně, ale ten optimista ve mě vystrkuje růžky snad více, než je zdrávo, a našeptává mi, že bude líp.
Každý má nějaký způsob boje proti stavu všechno je na posrání. U mě je to hudba (občas i nějaká ta výtvarná činnost, ale to je moc aktivní a kreativní způsob, který nelze uplatňovat za všech okolností). V současné době sjíždím všechna alba Opeth, "znovuobjevila" jsem Ghost Reveries, až bych u toho, doprdele, brečela. Mí drahouškové vydali asi před měsícem nové album Watershed, které si taky rvu do palice a až ho budu mít pěkné naposlouchané a aspoň částečně ujasněné (ha ha ha, jako by se dalo ujasnit si Opethy!!!), hodím sem pěknou recenzi. Pěknou ne proto, že bych chlapcům snad nějak nadržovala (i když to nepopírám), ale po prvních dvou posleších to prostě slyším, že génius zůstane géniem... a stále posouvá hranice geniality.
Och, toť jen abych navnadila. Zítra se odjíždím na Letní filmovou školu, ze které taky připravím menší report.
Metal s vámi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucieee Lucieee | 25. července 2008 v 11:17 | Reagovat

taky mam podobny zpusob reseni deprese a podivnych stavu, jen teda neposloucham Opethy. co se tyce kapely - tak berme to tak, ze je super, ze se jeste definitivne nerozpadla. hmmm no ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama